Autorkou článku je Ewa Jankowska, novinárka z Gazeta.pl.
Ewa Jankowska: Podle pruzkumu jsou lidé čím dál více frustrovaní z online seznamování. Počet stažení seznamovacích aplikací, včetne tech nejpopulárnejších, klesá. Společnost Match, která vlastní aplikace jako Tinder, Meetic, OKCupid nebo Hinge, již pres rok hlásí výrazný úbytek uživatelu. Je to konec éry seznamování online?
Dr. Agata Loewe-Kurilla, sexuoložka: Nemyslím si, že by lidé v dohledné dobe hromadne prestali využívat seznamovací aplikace. Nejvetší z nich – Tinder – má v současnosti okolo 80 milionu uživatelu. Tvurci aplikací to nevzdají snadno a budou se stále snažit vyhovet potrebám svých uživatelu. Je to totiž velmi výhodný byznys.
To však nic nemení na tom, že za posledních 12 let – od doby, kdy vznikl Tinder – se toho hodne zmenilo. Mnoho lidí si našlo stálého partnera, ale stejne tak mnoho lidí získalo negativní zkušenosti, které je od seznamování online odradily. Další se neustále prihlašují a odhlašují, strídave zkoušejí a opouštejí systém online seznamování.
Je únava a frustrace z online seznamování častým problémem mezi tvými klienty?
Rozhodne! A nejen u klientu, ale i u kolegyň, které se se mnou často delí o své zkušenosti. Tato frustrace pramení z nekolika duvodu. Lidé jsou predevším unavení z toho, že jsou považováni za produkt, o který možná nikdo neprojeví zájem. Klíčem je, aby se dobre "prodali". Otázkou zustává, nakolik je námi vytvorená virtuální verze konzistentní s tou reálnou a zda bude mít nekdo zájem poznat a prijmout tuto reálnou verzi. Další vecí je, že nejsme jediným "produktem na poličce", ale souperíme s mnoha dalšími. Pro nekoho je tento závod o lajky snadný, pro jiné je to desivý a nekonečný boj o pozornost. To se bohužel týká hlavne mužu. Napríklad na Tinderu je více žen než mužu a muži dostávají lajky mnohem méne často.
Muj známý, unavený z online seznamování, mi napsal: "Ženy mají príliš velký výber. Jednou jsem se podíval do Tindera své kamarádky. Mela plno shod, spoustu zpráv, vetšinu z nich ani neotevrela".
Heterosexuální muži, zejména ti, kterí musí opravdu usilovat o to, aby nekoho poznali, to mají v aplikacích proste težké. Ostatne nejen v aplikacích. Když se seznamovací aplikace objevily na trhu, byla jsem nadšená, že se ženy konečne mohou více otevrít svým sexuálním potrebám a uspokojit je stejne jako muži. A aplikace to skutečne umožnily. Bohužel zmeny v myšlení a mentalite nejdou ruku v ruce s technologickými zmenami, a tyto ženy se stále často setkávají s tzv. slut-shamingem [zahanbování osob, které nevyhovují očekáváním ohledne chování a vzhledu v otázkách sexuálního života].
Jak se slut-shaming projevuje ve vztahu k seznamovacím aplikacím?
Ženy, které používají aplikace, nejsou svými mužskými protejšky respektovány, muži se k nim často chovají vulgárne a nevidí v nich potenciální stálé partnerky. Aplikace navíc tento slut-shamingový prístup podporuje tím, že vybízí ženy, aby jako profilovou fotku použily tu s výstrihem nebo v plavkách – protože ta pritahuje nejvíce pozornosti. To je samozrejme lákavé, protože čím více lajku, tím vetší nával dopaminu. A kruh se uzavírá.
Co dalšího frustruje?
V posledních letech se stále více hovorí o tom, jaká pravidla ovládají internet, sociální média a aplikace, včetne seznamovacích aplikací. Lidé si uvedomili, že jsou zkrátka obetmi algoritmu. Myslíte si, že tvurcum seznamovací aplikace jde o to, abyste našla partnera na celý život?
Pokud ne o to, co je tedy jejich cílem?
Predevším o to, abyste aplikaci používala neustále. A to se netýká jen seznamovacích aplikací, ale všech aplikací, včetne tech streamovacích. Jiste, je skvelé, když nekoho poznáte, protože máte pocit, že vám aplikace neco prinesla. Ale ješte lépe pro ne, když vám vztah nevyjde, abyste se mohla znovu prihlásit.
A co když používáte nekolik aplikací? Nebo – jako jiná má klientka – jste 38letá žena, která se po nekolikaletém vztahu vrátila k seznamování a najednou si uvedomila, že vekové rozpetí potenciálních partneru je tak široké, že seznam profilu, které se jí zobrazují, vlastne nekončí?
Je snad dobré, že seznamovací aplikace trochu narušily predstavu romantické lásky až do konce života a že je v porádku se k nim vracet?
To je pravda, otázkou ale zustává, jak často se vracíme a s jakým nastavením. Na začátku éry online seznamování provázely tento proces pozitivní emoce. Nadšení, že potkám nekoho zajímavého, že se zamiluji. Dnes se spíše objevují obavy: líbí se mi nekdo, nebo me odmítne? Nenarazím na nekoho násilnického, narcise nebo lháre?
Vetšina lidí zažívá pri používání seznamovacích aplikací nepríjemné až násilné zážitky. To je dnes už pravidlo, nikoli výjimka. Ráda bych zduraznila, že tuto formu agrese nepoužívají jen muži, ale i ženy, které dokážou na nove poznaných mužích vybíjet své negativní zkušenosti z minulosti velmi nepríjemným zpusobem. Hodne se mluvilo o pravidlech slušného chování v online seznamování, ale mám pocit, že se jimi nerídí zdaleka každý.
Nepríjemné zážitky spojené s online seznamováním vedou k tomu, že lidé začínají zpochybňovat své potreby a redefinovat je. Toužili po lásce a blízkosti, ale nenacházejí ji, a tak hledají strategie, které jim prinesou alespoň určitou úlevu.
Prečtete si také: Neplánují deti, jsou rodiči psíčka. "Psi se nebudou hádat o náš dum se zahradou".
Jaké jsou tyto strategie?
Od "hledám lásku na celý život" pres "carpe diem, žiju tady a ted, uvidíme, co bude, beru to v klidu" až po úplný seznamovací detox – "nevadí, radeji budu sám/sama, než se odsoudit k večným neúspechum v lásce". Nechtela bych ale celou vinu svalovat jen na seznamovací aplikace. Podle me je problém hlubší a vychází z krize monogamních vztahu.
To znamená?
Ženy už léta bojují za svá práva a mají čím dál vyšší očekávání od potenciálních partneru, která jsou často protichudná, a tito "chudáci" heterosexuální muži jsou zkrátka zmatení. Na jedné strane mají ženy brát jako rovné, ale na druhé mají za schuzku platit oni. Mají být jemní a citliví, ale když je to potreba, tak i dominantní, rozhodní a pripraveni na sex na požádání. Vzniká otázka, jak vytvorit partnerský vztah založený na vzájemném respektu, když máme trochu jiné definice partnerství, což je do určité míry pochopitelné, protože muži a ženy jsou socializováni jinak. Tyto rozdíly mezi pohlavími se časem vytrácejí, ale vyžaduje to hodne času. Mileniálové jsou do jisté míry obetí techto zmen.
Negativní emoce, které vyvolává používání aplikací, pohánejí celý trh s pruvodci, kterí vytvárejí iluzi, že mohu udelat neco pro zvýšení své atraktivity a cítit se lépe. Pravda je taková, že nás jednoduše pohání potreba blízkosti a pocitu bezpečí. V dusledku negativních zkušeností se tuto potrebu snažíme silou potlačit.
Predpokládám, že nejvíce frustrovaní jsou ti, kdo v aplikacích hledají vztah a nemohou ho najít.
Pro ne jsou tyto neúspechy skutečne nejtežší. Ale pocit viny je jen jedním z prvku. Mnoho lidí má už dost toho, že aplikace používají lidé, kterí už mají vztah nebo jsou v manželství, prípadne lžou. Problém je v tom, že to nemužeme overit. Muži, aby získali lajky, na svém profilu píšou, že hledají lásku na celý život, což často není pravda, ale mnoho žen tomu uverí. Proč to delají? Aby zvýšili pravdepodobnost, že je ženy vyberou.
Seznamovací aplikace pritahují i určitý typ lidí, psychologicky rečeno, lidi se specifickým psychologickým profilem. Píší o tom napríklad autori knihy "Partnerství blízkosti". Odkazují se tam na teorii pripoutání Johna Bowlbyho. Lidé s tzv. bezpečným stylem pripoutání [styl pripoutání popisuje charakter emocionální vazby mezi lidmi, existují čtyri styly: bezpečný, vyhýbavý, úzkostný a smíšený – vyhýbave-úzkostný – pozn. red.], i když aplikace používají, jsou v nich relativne krátkou dobu, protože pres ne nebo jiným zpusobem nekoho brzy poznají.
Lidé s úzkostným stylem pritahují ty, kterí se vyhýbají závazkum. Muže se ti tedy zdát, že komunikuješ se tremi ruznými lidmi, ale ve skutečnosti mluvíš s jedním typem osobnosti, a navíc s nekým, s kým bude velmi težké navázat delší vztah, protože ty, zjednodušene rečeno, ráda pronásleduješ, a on rád utíká.
Koho ješte pritahují aplikace?
Lidi s narcistickou osobností, kterí milují prostredí "večného lajku" nebo tisíce "matchu". Narcis se živí pochvalami a pozorností. Druhá osoba ho nezajímá, její osobnost, slouží mu pouze k naplňování jeho potreb. Jedna má klientka se nedávno vrátila k online seznamování a narazila na takového človeka.
Co se stalo?
Byla na dvou schuzkách, na kterých se nic nestalo. Ani se nepolíbili. Muž jí posílal své selfie z ruzných míst, objevoval se a mizel. Jednoho rána se probudí a dostane od nej zprávu: "Zdálo se mi o tobe". Zeptá se ho tedy, co se mu zdálo. Na odpoved dostane fotografii penisu. Její první reakce – smích. Po sedmi letech už zapomnela, jaké to je dostat takový obrázek. Pak se ale začala zamýšlet, jak mu odpovedet. Vedela, že by nejradši dostal její nahé selfie nebo slyšel nejakou pochvalu svého obrázku. Nicméne to, co cítila, bylo spíše rozčarování a zlost. Navíc má díte – o čemž vedel – které často sahá po jejím telefonu, a tak by radeji, aby jí nikdo takové zprávy neposílal. Rozhodla se, že mu odpoví podle toho, jak se cítila, a vysvetlila mu kontext. Muž se urazil a obvinil ji, že všechno zkazila.
Podle pruzkumu seznamovacích aplikací dávají "zetkari" prednost tzv. slow datingu.
Predevším je to generace s nižšími sociálními dovednostmi, více úzkostná než mileniálové, a zároveň mnohem lépe vzdelaná v oblasti sexuální identity. Prestože "zetkari" tráví více času v online svete, podle výzkumu aplikace na seznamování využívají málokdy (26 %). Mezi uživateli aplikací i nadále dominují mileniálové – 61 %.
Proč to tak je?
Mladí lidé jsou citlivejší a mají nižší odolnost vuči odmítnutí. Nikdo nemá rád odmítnutí, ale mileniálové, kterí ho časteji zažívali a považovali za normální součást života, se s ním lépe vyrovnávají a rychleji se z neho vzpamatují. Samozrejme mají své hranice, ale vzhledem k tomu, že značná část života „zetkaru" probíhá online, berou virtuální svet mnohem vážneji. Víc si berou k srdci, co se v nem deje. Pro mileniály je virtuální svet do jisté míry "odlidštený".
