Noiva do Cordeiro je osada v Brazílii, približne 500 kilometru od Rio de Janeira. Označení "ženská vesnice" muže být zavádející, protože zde žijí i muži. Podle "National Geographic" má vesnice kolem 350 obyvatel, pričemž počet žen a mužu je zhruba vyrovnaný. Behem týdne však muži odjíždejí do okolních mest, aby vydelávali peníze na živobytí svých rodin. Proto jsou ve vesnici vetšinu času prítomny jen ženy.
Média opakovane popisovala Noiva do Cordeiro jako osadu, kde žijí osamelé ženy toužící po mužské společnosti. To si v minulosti zajistily samy obyvatelky vesnice. Matriarcha osady Delina prozradila "National Geographic", že když dostala informaci o príjezdu novináru, úmyslne posílala muže do okolních mest. Tím zámerne vyvolávala dojem, že v Noiva do Cordeiro žijí jen ženy, aby se o osade začalo mluvit. Tento cíl se podarilo splnit. "Ženská vesnice" je však zajímavá nejen kvuli demografii, ale také pro svuj fascinující príbeh.
Historie Noiva do Cordeiro sahá do 19. století. Jak to začalo?
Jak vznikla „ženská vesnice"? Všechno začalo v 19. století. Podle portálu turystyka.wp.pl byla María Senhorinha de Lima v roce 1891 vyhnána ze své vesnice. Duvodem mel být hrích, který spáchala – María se zamilovala do Chica Fernandese a rozhodla se s ním uprchnout, prestože byla tri mesíce vdaná. Unavená a frustrovaná usporádaným manželstvím se odhodlala k odvážnému kroku. Vyhnání se však netýkalo pouze samotné Maríi, ale i jejího potomstva a trí dalších generací její rodiny. María se proto rozhodla založit vlastní osadu.
Vesnice, kterou založila, mela být úplne jiná než všechny ostatní. Základními hodnotami nové osady byly otevrenost, úcta a tolerance vuči ženám. At už príchozí ženy čelily jakýmkoliv životním situacím, mely zde najít útočište a pomoc bez odsuzování. Brzy se ukázalo, že toto bylo neco, po čem ženy té doby velmi toužily. Do Noivy prijíždely zástupy hledající útočište. V roce 1940 však do vesnice dorazil evangelický pastor, což vše zmenilo.
Príchod pastora zmenil vše. Kostel zavedl prísná pravidla
Pastor Anisio Pereira se oženil s jednou z obyvatelek vesnice (šestnáctiletou Delinou, vnučkou Maríi), založil v osade nový kostel a začal zavádet pravidla, která byla v rozporu s puvodními ideály Noivy. Pereira četl Bibli doslovne a narídil mimo jiné zákaz poslechu hudby, pití alkoholu a stríhání vlasu, ženy také primel k naprosté podrízenosti mužum. Život obyvatel se od té doby dramaticky zmenil a mnoho žen vzpomíná na život pod vládou pastora jako na skutečné utrpení.
Pastorova žena mezitím porodila 15 detí. Desivé byly podmínky, za jakých své potomky privádela na svet. V rozhovoru pro "National Geographic" jedna z obyvatelek, která žila za vlády Pereiry, vzpomínala, že Delina jednoho dne porodila díte v pet ráno a už o dve hodiny pozdeji byla nucena pripravovat prase na jatkách. Když pastor zemrel, ženy si oddechly. Nekteré z nich si pamatovaly, jaké to bylo v Noive pred jeho príchodem, a proto jejich prvním krokem po smrti duchovního bylo zrušení kostela a obnovení puvodního rádu.
"Boha máme v našich srdcích. Ale nemusíme chodit do kostela, brát se v prítomnosti kneze ani krtít naše deti. To jsou pravidla, která nám vnutili muži" - rekla Rosalee Fernandes, obyvatelka matriarchální osady v rozhovoru pro "Daily Mail".
Prečtete si také: Neobvyklá místa na víkendový výlet v Polsku. Vypadají kouzelne, zejména na podzim.
Noiva do Cordeiro funguje jako hodinky. Obyvatelé si rozdelují povinnosti a zdroje
Od doby, kdy pastor zmizel, vesnice funguje jako hodinky. Ženy žijí jako jedna velká rodina, ochotne si rozdelují povinnosti a sdílejí zdroje. Každodenne se venují pestování zeleniny a ovoce. V Noiva do Cordeiro najdete papriky, mandarinky a banány. Vesnice má efektivní administrativní systém a vzdelávací strukturu. Nechybí učitelky a kvalitní účetní. Obyvatelé chovají i zvírata a osada je sobestačná. Prestože není bohatá, panuje zde klid. Místní opakují, že ve vesnici vládne hojnost.
Autorkou článku je Julia Sokołowska, novinárka Gazeta.pl.
