Autorkou článku je Anna Korytowska, novinárka Gazeta.pl.
Patricie mela problémy s nadváhou od detství. Už tehdy zkoušela nejruznejší diety, ale bez trvalého úspechu. Kvuli své postave zažívala nepríjemnosti už na základní škole. "Melo to na me velký dopad. Na strední škole jsem si získala trochu vetší sebevedomí, protože se více mluvilo o lidech s postavou plus size, ale i tak jsem se porád cítila tlustá" - ríká. "Každodenní nakupování bylo pro me traumatem. Bála jsem se pohledu ostatních lidí, jejich posmechu a ukazování prstem" - vzpomíná dnes 28letá Patricie.
Často se kvuli tomu vyhýbala společenským událostem. "Nevymlouvala jsem se prímo na stud, spíš jsem tvrdila, že se necítím dobre. Až po nejaké dobe jsem se sverila blízkým" - dodává.
Pred dvema lety se Patricie se svým partnerem rozhodli, že se pokusí o díte. "Gynekologové mi radili, abych zhubla. Podarilo se mi zhubnout 20 kg, ale váha se vrátila. Rok jsem zkoušela ruzné léky, ale bez výsledku. Pak prišla krize. Neco jsem si opravdu prála, ale kvuli své obezite jsem toho nemohla dosáhnout" - vysvetluje.
Tehdy začala uvažovat o bariatrické operaci. "Dlouho jsem nemela odvahu k takovému kroku. Myslela jsem si, že to nezvládnu, že to znovu vzdám" - priznává.
S každým dalším dnem se ale cítila hur a mnoho vecí už pro ni bylo nemožné. Napríklad najít oblečení - ve stacionárních obchodech nenašla velikost 5XL. "Byla jsem na tom tak špatne, že jsem se nakonec objednala na konzultaci k operaci. Po ní jsem vedela, že už není cesty zpet. Uvedomovala jsem si, že je to vážné rozhodnutí, protože mi meli odstranit 80 % žaludku. Ale vedela jsem taky, že je to šance, kterou si nemužu nechat ujít. Bez této operace bych pravdepodobne zustala obézní po celý zbytek života" - ríká.
Pred operací musela Patricie projít nekolika kroky – laboratorními vyšetreními, psychologickými testy a konzultacemi. Podarilo se jí zhubnout dalších 10 kg. I když mela strach, nevzdala to. Operaci chtela podstoupit hlavne kvuli sobe, ale také kvuli svým blízkým. „Vím, že rodiče meli o me velký strach. Moje nemoc omezovala i partnera – nemohli jsme jezdit na výlety nebo chodit na oslavy s práteli," priznává.
Patricie byla vyčerpaná, trpela bolestmi a mela problémy s vykonáváním bežných každodenních úkolu. "Naštestí jsem mela velkou oporu ve svých blízkých. Jakmile se váha začala postupne snižovat, cítila jsem se lépe a mela více energie. Začala jsem chodit na procházky a mela pocit, že vše smeruje správným smerem" - vzpomíná.
Procházky postupne obohatila o plavání, jízdu na kole a domácí cvičení. Jak sama ríká, klíčová pro ni byla zmena myšlení. "Pochopila jsem, že zdravý životní styl není žádná omezení, ale zpusob, jak se cítit dobre. Znovu jsem objevila svou ženskost a získala odvahu. Nikdy bych neverila, že se mohu cítit tak skvele. Konečne si mohu koupit kozačky, což bylo dríve kvuli silným lýtkum nemožné. V hlave mám klid a jsem hrdá, že jsem to zvládla. Chybí mi ješte 8 kg k dosažení mého cíle, ale podle lékaru už mám výsledky výborné" - dodává.
Od bariatrické operace uplynul rok a Patricie zhubla pres 60 kg. "Moje zdravotní výsledky jsou perfektní. Když jsem byla obézní, trpela jsem težkou anémií, ale ted jsem zdravá. Jsem na sebe pyšná a moji blízcí také. Na internetu sdílím své zkušenosti, podporuji ostatní, kterí zvažují podobnou operaci, a pomáhám jim na jejich ceste. Jako štíhlá žena zažívám úplne jiné zacházení a pocit studu je pryč" - uzavírá.
Konrad byl od detství fyzicky aktivní. Miloval plavání, pravidelne chodil do posilovny a opakovane se snažil zhubnout. Presto se vždy dostavil jojo efekt. "Nemel jsem problém se sebeprijetím, naučil jsem se mít rád takového, jaký jsem. Pracuji jako obchodní zástupce, mám stálý kontakt s lidmi a nikdy jsem se nestranil společnosti" - vzpomíná.
Fyzicky na tom ale nebyl dobre. "Vyjít do čtvrtého patra pro me bylo obrovskou výzvou. Musel jsem si dvakrát odpočinout. Každodenní činnosti me stály čím dál více úsilí" - priznává.
Mezitím se u nej rozvinulo astma, které bylo prímým dusledkem obezity. O bariatrické operaci premýšlel už nekolik let. Sledoval príbehy známých osobností, které podobnou cestu zvládly, ale stále mu chybel rozhodující impuls.
"Na váze jsem videl číslo 160 kg a v tu chvíli jsem vedel, že prišel ten pravý čas. Cítil jsem, že mám sílu to zvládnout. Vybral jsem si nemocnici poblíž domova, duveroval jsem lékarum a začal jsem proces. Príprava zahrnovala radu konzultací. Velmi mi pomohla setkání s psychologem a bariatrickým dietologem, kterí mi vysvetlili, že operace není jen krátkodobé rešení, ale nástroj k celoživotní zmene" - popisuje Konrad.
Pred operací se zameril na zmenu svých návyku a podarilo se mu snížit váhu o 10 %. "Srovnal jsem si myšlenky a vedel jsem, že to zvládnu. Té myšlenky jsem se držel. Když jsem se 14. brezna 2024 probudil po operaci, mel jsem pocit, jako bych se znovu narodil. Nejprve prišla bolest – to je nutné priznat, je to významný zásah do tela – ale také obrovská radost" - vzpomíná.
Behem nekolika mesícu zhubl 64 kg. "Fyzicky se cítím nesrovnatelne lépe, mám více síly i energie. Udelám všechno pro to, abych se nevrátil tam, kde jsem byl. Pokud se váha bude mírne pohybovat nahoru a dolu, prijmu to, ale obezite se už nikdy nepriblížím. Zdravý životní styl me naprosto nadchl" - ríká s úsmevem.
"Nekterí lidé tvrdí, že je to zkratka. Nevidí ale, kolik príprav je potreba, kolik obetí a bolesti je treba prekonat, aby človek dosáhl svých cílu a váhu si udržel. Operace je jen nástroj, pootevrená brána. Jestli ty dvere úplne otevru, záleží jen na mne" - uzavírá Konrad.
"Ríkat, že bariatrická operace je snadné rešení, je jako tvrdit, že chemoterapie pri léčbe rakoviny je jednoduchá cesta" - ríká Agnieszka Węgiel, psycholožka specializující se na léčbu obezity a snižování telesné hmotnosti.
Podle ní se k této operaci uchylují lidé, kterí už ztratili nadeji, že situaci zvládnou sami, a jejich nemoc dosáhla pokročilého stádia. Pro mnohé z nich je to poslední šance. "Na bariatrickou operaci jsou indikováni pacienti s doprovodnými nemocemi (a tech je více než 200), jejichž BMI presahuje 35, nebo lidé bez techto nemocí, ale s BMI nad 40" - vysvetluje.
Obezita má ruzné príčiny, které lze rozdelit do kategorií zdravotních, psychologických a sociálních. "Mnoho lidí zanedbává základní fyziologické potreby tela, protože moderní svet nám nabízí pohodlí, které nás odvádí od pohybu, dostatečného spánku, nebo nahrazuje vodu sladkými nápoji. Konzumujeme vysoce zpracované potraviny a vystavujeme se ‚informačnímu fast foodu‘, což ovlivňuje náš psychický stav, a to bez ohledu na naši hmotnost" - vysvetluje psycholožka.
Obezita často souvisí s nerešenými psychickými problémy. "Obezita a deprese jsou nemoci, které se často doprovázejí. Krome toho se u obézních lidí často vyskytují narušené mechanismy seberegulace – nedostatečná kontrola kvality a množství jídla. Lidé často nevnímají signály tela, jako je hlad, sytost nebo žízeň. Jídlo pro nás není jen zdrojem živin, ale také odmenou nebo útechou".
"K tomu se pridává neschopnost zvládat stres, emoční zanedbávání v detství a zvyk rešit každodenní problémy jídlem. Pokud k tomu pričteme tlak na dodržování diet a snahu prizpusobit se ideálu krásy, což často končí jojo efektem, dostáváme obraz človeka s nízkým sebevedomím, pocitem bezmoci, viny a studu" - varuje Agnieszka Węgiel.
Karolína se rozhodla podstoupit bariatrickou operaci poté, co všechny ostatní pokusy o hubnutí skončily neúspechem. "Poruchy príjmu potravy jsem si prinesla z domova. Moje máma také nemá zdravý vztah k jídlu. Vím, že to mnoho lidí neprizná, ale já se prejídala kompulzivne, až do extrému. Byla jsem na sebe naštvaná, že to nedokážu ovládnout. Znovu a znovu jsem se pokoušela zhubnout, ale pokaždé jsem selhala. Cítila jsem bezmoc, selhání a stud" - vzpomíná Karolína.
Tento stud ovlivňoval celý její život. Nejezdila na pláž, v léte se vzdávala mnoha aktivit a společenských akcí. Fotila se pouze formou selfie z horního úhlu, aby na fotkách vypadala štíhlejší.
"Nejhorší to bylo v mezilidských vztazích. Sama jsem se stylizovala do role ‚vtipné tlusté kamarádky‘. Snažila jsem se svou situaci obrátit v humor, ale uvnitr jsem se cítila príšerne. Nebyla jsem to já" - priznává.
V roce 2023, ve veku 21 let, Karolína vážila 121 kg. "Zlom nastal, když jsem byla s partnerem na horách a nemohla jsem pokračovat v chuzi. Bylo to fyzicky príliš náročné. Tehdy jsem si uvedomila, že potrebuji pomoc" - vypráví.
Karolína kontaktovala ženu, která na sociálních sítích sdílela své zkušenosti s bariatrickou operací. "Zeptala jsem se jí, co mám delat a kde začít. Ukázala mi cestu a já se prihlásila na kvalifikační konzultaci k operaci" - vzpomíná.
O svých plánech nikomu nerekla. Absolvovala všechny potrebné konzultace a dostala termín operace. Poté začala menit své každodenní návyky. "Prakticky jsem zmenila celý svuj životní styl. Začala jsem s fyzickou aktivitou a prizpusobila jídelníček své inzulinové rezistenci. Chodila jsem na terapii, která mi pomohla zpracovat poruchy príjmu potravy. Pred operací jsem zhubla 7 kg. Tesne pred zákrokem jsem informovala své blízké" - popisuje.
Od operace uplynul rok a pul a Karolína zhubla 41 kg. "Když váha klesla pod 100 kg, cítila jsem se zdravá. Každý další kilogram mi prinesl více možností, fyzicky i psychicky. Ješte mám nekolik kilogramu pred sebou, ale netlačím na to. Snažím se jíst, co mám ráda, ale s mírou. Nepiji alkohol. Jsem aktivní – jezdím na kole, nekdy na bruslích, chodím na procházky a do hor. Psychicky se cítím skvele. Mám pocit, že jsem konečne sama sebou" - ríká.
Obezita je onemocnení, které je treba léčit. "Je to proces vyžadující komplexní prístup. Nekdy stačí na začátku farmakoterapie nebo zmena životního stylu, zejména u nadváhy. Bariatrická chirurgie je však v současnosti nejúčinnejší metodou léčby obezity" - zdurazňuje psycholožka Agnieszka Węgiel.
Operace však sama o sobe nezmení životní styl. Je to nástroj, který pomáhá zmenu nastartovat. "Klíčové je osvojit si nové návyky už pred operací. Tyto návyky jsou často hluboce zakorenené, sahají až do detství a jejich zmena není jednoduchá. Umožňuje to však pacientum získat kontrolu nad svým životem. Když pacient začne vnímat, že zdravé návyky mu prospívají, bude pro nej snazší udržovat správné stravování a pravidelnou aktivitu" - vysvetluje.
Podle Agnieszky Węgiel však existuje riziko spojené s nereálnými očekáváními. "Pokud pacient verí, že operace automaticky vyreší všechny jeho problémy – napríklad ‚budu štastnejší, sebevedomejší, moje život se zcela zmení‘ – muže zažít zklamání. Operace zmení telesnou stránku, ale pro trvalou zmenu je potreba práce na sobe, zvládání stresu a rozpoznání chyb v návycích. Ideální je podpora psychologa nebo terapeuta" - uzavírá odbornice.