Ahoj, jmenuji se Asia a je mi 28 let. Pracuji, co si pamatuji. Začala jsem ješte pred vysokou školou a behem studia jsem si privydelávala, hlavne v obchodech s oblečením. Ted mám práci na plný úvazek. Je sice spojená s mým oborem a mými zájmy, ale co z toho, když jsem úplne vyčerpaná?
Bydlím s prítelem u rodiču. Bez nich si neumím predstavit, jak bych to zvládala – psychicky i finančne. Každý den vstávám brzy, rychle se pripravím, nasednu na autobus a jedu do práce. Cesta mi trvá hodinu kvuli zácpám. Totéž zpátky. Pracuji na plný úvazek, takže pul dne je pryč. Když prijdu domu, padnu do postele. Nemám energii na nic jiného. Prinutím se udelat nákup nebo pomoci s domácími pracemi. Nejsem prece nevdečná. Ale uprímne – celý den myslím jen na to, až si zase lehnu. A pak to celé začíná znovu, den za dnem.
Mám svoji práci ráda, ale nechci pracovat od 9 do 17. Tento systém mi proste nevyhovuje. Ráno se težko probouzím, a večer nemohu usnout, i když jsem vyčerpaná. Bohužel u nás nemáme smenný provoz, takže nemám jinou možnost. Pritom bych mnohem radeji pracovala večer, kdy je klid a nikdo me neruší. Ale to u nás nejde, takže se cítím jako v pasti.
Možná bych nebyla tak unavená, kdybych mela vlastní byt, treba blíž k práci. Ale nemohu si dovolit ani garsonku. Muj plat je sice slušný, ale stále nedosáhnu na hypotéku. Prítel se do svatby nijak nežene a já na nej nechci tlačit. Pronájem bytu pro me také nepripadá v úvahu – jednak kvuli vysokým nákladum, a jednak proto, že rodiče mají dvoupatrový dum. Byla by škoda, aby zustával skoro prázdný, když tam žijí jen dva duchodci a pes.
A takhle nejak prežívám. Porád unavená, s telefonem v ruce, protože na nic jiného nemám energii. A to ani nemám deti. Nedokážu si predstavit, co musí zažívat rodiče v podobné situaci. To je vše. Chtela jsem se jen sverit.
Co delat?
Pokud vás podobná situace trápí, je dobré vyhledat pomoc odborníku. Konzultace s poradci, lékari nebo psychoterapeuty vám mohou pomoci najít rešení a zvládnout težkou situaci.