Dosud prevládalo presvedčení, že čím aktivnejší je mozek ve stárí, tím lépe. Výzkumy provedené na Harvard Medical School ale ukazují pravý opak. Nadmerná aktivita neuronu byla spojena s kratší délkou života. Klíčovou roli pritom sehrává protein zvaný REST, který tlumí prehnanou aktivitu neuronu a zároveň zpomaluje proces stárnutí.
Protein REST chrání mozek pred demencí a neurodegenerativními nemocemi
Výzkum začal analýzou genové exprese v mozkové tkáni odebrané od stovky zesnulých osob, které si až do smrti zachovaly plnou duševní i kognitivní funkčnost. Vedci zjistili, že čím déle lidé žili, tím nižší byla exprese genu spojených s aktivitou neuronu.
Klíčový význam má protein REST, který byl dlouho považován za aktivní pouze v prenatálním období, kdy stimuluje geny potrebné pro vývoj mozku. V roce 2014 však tým vedcu z Harvard Medical School pod vedením profesora Bruce Yanknera prokázal, že REST je duležitý i ve druhé polovine života. Tento protein chrání mozek pred toxickými látkami, které zpusobují demenci, a pusobí jako obranný štít proti neurodegenerativním onemocnením, jako je Alzheimerova choroba a další typy demence.
REST a délka života: Co ukázaly experimenty?
Další studie potvrdily, že vyšší hladina proteinu REST v mozku souvisí s delším životem a nižší aktivitou neuronu. Vedci následne testovali tuto teorii na zvíratech. Manipulovali množstvím REST u červu a myší a zjistili, že zvírata s vyšší hladinou tohoto proteinu mela nižší neuronální aktivitu a žila až o 30 % déle. Nižší aktivita neuronu pritom nevedla k útlumu ani ke kognitivnímu poklesu – mozky zvírat fungovaly normálne.
Postupne vedci odhalovali mechanismus, jakým REST pusobí. Tento protein tlumí aktivitu genu spojených s prehnanou excitací neuronu a zároveň reguluje napríklad insulin-like growth factor (IGF-1), který podporuje regeneraci tkání a je spojen s dlouhovekostí.
Meditace a kontemplace jako klíč ke zpomalení stárnutí?
Meli bychom tedy ve stárí prestat mozek aktivne trénovat, abychom žili déle? Jak se tato zjištení slučují s bežnou predstavou, že trénink mozku ve vyšším veku je prospešný?
Profesor Yankner zdurazňuje, že jeho výzkum se týká jiného typu neuronální aktivity, než jaká je spojena s cíleným tréninkem mozku. „Stále nevíme presne, jak se nadmerná aktivita neuronu, kterou jsme zkoumali, projevuje na lidském chování," uvádí.
"Velkým úkolem do budoucna" - ríká Yankner, "bude zjistit, jak tato zjištení souvisí s vyššími funkcemi mozku". Už nyní však naznačuje, že činnosti jako meditace nebo kontemplace, které pomáhají zklidnit nadmerne aktivní mozek, mohou být ve stárí prospešné a zpomalovat proces stárnutí.
