Deti, které maji všechno. "Na nic necekaji a nic je neteši". Mužeme za to my sami

Detský pokoj vypadá jako hrackárstvi? Neni divu. Kultura nadbytku se nevyhýbá ani detem. V hrackárstvich lze najit témer cokoli, a pokud ne, urcite to bude k sehnáni online. Kdy bychom meli diteti rict "dost"?
Deti, které maji všechno. 'Na nic necekaji a nic je neteši'. Mužeme za to my sami
PRZEMYSLAW SKRZYDLO / Agencja Wyborcza

Dárky, které už nic neznamenají

"Když nekdo ze trídy mé dcery porádá narozeninovou oslavu, rodiče se automaticky ptají, co koupit jako dárek. Ne proto, že bychom nemeli nápady, ale abychom se vyhnuli duplicitám - deti dnes mají proste všechno" - ríká Marlena v rozhovoru pro eDziecko.pl.

"Čím dál časteji se domlouváme na společném dárku nebo dárkových poukázkách do oblíbených obchodu. Je to praktické, ale zároveň me to nutí zamyslet se: Kolik vecí vlastne našim detem kupujeme?" - dodává.

Deti, které maji všechno. 'Na nic necekaji a nic je neteši'. Mužeme za to my sami
Deti, které maji všechno. 'Na nic necekaji a nic je neteši'. Mužeme za to my samishutterstock.com

Splnená prání hned a bez čekání

Detství v 80. a 90. letech melo jednu vec, kterou dnešní deti témer neznají - radostné očekávání. Čekalo se na vysnené kolo, panenku nebo kolečkové brusle. Takové dárky se často dávaly až k narozeninám, na Vánoce nebo k prvnímu svatému prijímání. A když konečne prišly, byly obrovským zdrojem radosti.

Dnes je situace jiná. "Když se pred Vánocemi ptám prátel, co plánují koupit svým detem, často slyším: ‚Ale co jim chybí? Už všechno mají.‘ A u nás doma je to stejné" - ríká Asia."Když mé deti neco chtejí a je to v rozumných mezích, obvykle jim to koupím hned, nečekám na žádnou zvláštní príležitost".

Príklad?

  • "Moje dcera se začala zajímat o háčkování, hned jsem jí koupila tri ruzná háčkovací jehly, deset barev prízí a úložný box na všechny ty veci. Byla jsem nadšená, že má novou zálibu, nechtela jsem čekat, protože ji to mohlo prestat bavit drív, než by na stromku zhasla vánoční svetýlka" - ríká Asia s úsmevem.

Další príklad?

"Muj syn si oblíbil dinosaury z Jurassic World a velmi rychle nasbíral celou kolekci figurek. Bylo težké mu odeprít další, protože jsme s manželem videli, jak ho to baví". Asia priznává, že i jí samotné se kolekce líbila – mela pro ni nostalgickou hodnotu. Jako díte vyrostla v dobe, kdy byly hračky nedostatkovým zbožím, a ted, když si je muže dovolit, jí delá radost, že je muže kupovat i svým detem.

Pritom však nekupuje detem vše bez rozmyslu. Dává prednost kvalitním hračkám, které považuje za rozvíjející a podnetné, a často si s nimi hraje společne s detmi.

Rodiče 80. let a dnešní kultura nadbytku

Asia si myslí, že rodiče narození v 80. letech mají tendenci doprávat svým detem víc, protože se snaží vykompenzovat vlastní detství, kdy bylo mnoho vecí nedostupných.

"Moje matka mi často ríká, že moje deti mají všeho moc a že je rozmazluju. Podle ní na nic nečekají a z ničeho se neteší. Ale ona nechápe, jak dnes vypadá výchova detí".  Asia si myslí, že nemá smysl srovnávat výchovu dnes a pred triceti lety. Dnešní svet je jiný, možnosti jsou jiné a i deti mají jiné potreby.

"Dríve se emocím detí nevenovala taková pozornost, dnes je to jinak. Současní rodiče chtejí vyvažovat všechny aspekty výchovy. A pokud to delají s rozumem, proč by jim to melo být vyčítáno?".

Rozdíl mezi potrebou a rozmazleností

"Není nic špatného na tom, když rodiče naplňují potreby svých detí. To je prece jejich úkol" - ríká psycholožka Elżbieta Grabarczyk-Ponimasz z varšavské poradny Salamandra. "Duležité ale je rozlišovat mezi potrebami a rozmary. Pokud díte dostane vše, co si preje, okamžite a bez námahy, učí se, že mu vše automaticky patrí".

  • Co se pak stane? Díte nezažije radost z očekávání, nenaučí se trpelivosti a tomu, že splnená prání nekdy vyžadují úsilí.
  • Co to znamená pro dospelost? "Takový človek se muže cítit frustrovaný, když zjistí, že v živote nedostane vše hned a že si nekteré veci musí zasloužit". 
  • Kdy ríct "dost"? Každý rodič musí najít vlastní rovnováhu mezi tím, co je pro díte prospešné, a tím, co už je prebytek.
  • Existuje univerzální pravidlo? Ne. Jednomu rodiči se muže zdát príliš mnoho hraček prehnané, jiný to vnímá jinak.
  • Kolik hraček je moc? Jedna nová hračka mesíčne? Príliš? Akorát? To záleží na díteti, jeho zájmech a temperamentu.

Méne je nekdy více

Žijeme v kulture nadbytku a nekdy méne znamená více. Možná není nutné kupovat další stavebnici, panenku nebo autíčko. Možná je lepší venovat díteti čas a pozornost.

  • Sednout si a postavit neco z kostiček, které už doma má.
  • Oprášit stolní hru, která jen leží na poličce.
  • Prestavet domeček pro panenky a dát mu nový vzhled.
  • Žádná hračka - ani ta nejdražší a nejpromyšlenejší - nenahradí díteti čas a pozornost rodiče.