Autorem článku je Maciek Kucharczyk, novinár specializující se na technologie a vojenská témata.
"Nejduležitejší je, co si pilot vrtulníku myslel, že vidí, co skutečne videl a co nahlásil" - ríká podplukovník v záloze Marcin Modrzewski, jeden z prvních polských pilotu stíhaček F-16, který dlouhá léta létal nad USA v rámci výcviku. Dnes je civilním pilotem dopravních letadel.
O jeho kariére jsme mluvili už dríve, když vydal své pameti. Tentokrát se však zamerujeme na analýzu tragické srážky letadla a vrtulníku nad Washingtonem.
Jak Modrzewski zdurazňuje, ke katastrofe došlo ve vzdušném prostoru trídy B, což v USA znamená oblast okolo velkých letišt. "Pokud nejde o komerční let, letadla obvykle využívají vyhrazené tranzitní koridory, kde se nemusí ani hlásit rízení letového provozu. Mohou však letet i mimo ne, pokud nahlásí svou polohu a potvrdí, že vidí okolní letový provoz a dodržují bezpečnou vzdálenost" - vysvetluje pilot.
V tomto prípade byla klíčová komunikace mezi posádkou vrtulníku a rízením letového provozu. Podle nahrávek šlo o druhý prípad - vrtulník letel mimo tranzitní koridor, protože jeho pilot potvrdil, že vidí blížící se letadlo. "V ten okamžik odpovednost za udržení bezpečné vzdálenosti prešla na nej" - zdurazňuje Modrzewski.
"Mezitím dopravní letadlo sestupovalo k pristání v režimu IFR (rízení podle prístroju), což znamená, že plnilo pokyny rízení letového provozu. Kontrola ho pravdepodobne informovala o vrtulníku a očekávalo se, že ten udrží bezpečnou vzdálenost" - dodává bývalý vojenský pilot.
Pokud by civilní pilot zaznamenal riziko srážky, mohl ignorovat pokyny rízení letového provozu a provést úhybný manévr. "Nejsme si však jisti, zda k tomu došlo. Je duležité si uvedomit, že v této fázi letu je dopravní letadlo v nejméne vhodné situaci pro prudké manévry" - upozorňuje Modrzewski.
"Letí nízko, pomalu, s vysunutými klapkami a podvozkem. Vše je nastaveno na plynulé klesání a zpomalování, ne na prudké úhyby nebo rychlé stoupání" - dodává.
Podle Modrzewského hrálo klíčovou roli počasí a denní doba. Tentokrát bylo ideální počasí a práve padla tma. "To znamená, že piloti meli skvelý výhled, ale zároveň leteli nad rozlehlým morem mestských svetel, která se táhla až k obzoru. Ve vzduchu bylo navíc mnoho dalších letadel se zapnutými navigačními svetly. Otázkou je, zda pilot vrtulníku skutečne videl to, co si myslel, že vidí" - ríká pilot.
Paradoxne horší počasí by mohlo být v takové situaci výhodou - silná záblesková svetla navigačních svetel letadel by se lépe odlišila od mlhy nebo nízké oblačnosti.
Dalším klíčovým faktorem je zkušenost pilota vrtulníku. Byl ve výcviku a mohl být ve stresu a pretížen povinnostmi. "Vedle nej mel sice sedet zkušený instruktor, ale je treba si uvedomit, že všichni vojenští piloti v USA musí splňovat stejné požadavky jako civilní piloti, pokud chtejí létat v civilním vzdušném prostoru. Musí absolvovat stejné testy a certifikace jako komerční piloti, což je ve svete pomerne vzácné" - zdurazňuje bývalý vojenský pilot.
Podle Modrzewského je americký letecký prostor "legendárne" flexibilní. "Mužete létat vedle letišt nebo dokonce nad nimi. Stejne tak nad mesty. Obvykle skrze tranzitní koridory, takže není nutné podrobné plánování ani složité papírování - stačí splnit určité požadavky na dovednosti a vybavení letadla. Evropští piloti, kterí se tam školí, jsou tím nadšení. Znamená to méne administrativy a možnost létat na spektakulárních trasách. V Evrope? Naprosto nemyslitelné. Prelet nad mestem? Nad letištem nebo tesne vedle nej? Zapomeňte na to" - ríká Modrzewski.
Za techto podmínek si dokáže predstavit, že se piloti nevideli až do poslední chvíle a neuvedomili si skutečné nebezpečí. "Vše nasvedčuje typické lidské chybe. Nekdo neco prehlédl, nekdo neco ignoroval. Složitá kombinace drobných nehod a omylu" - uzavírá Modrzewski.