Nevedomé rýpnutí, které zabolí
Behem rozhovoru s práteli nebo blízkými nekdy nechtene pronášíme vety, které mohou pusobit jako rýpnutí. Nekdy to deláme nevedomky, jindy se tím možná snažíme sami sebe trochu povznést. Každopádne si často neuvedomujeme, jak mohou naše slova druhého človeka zasáhnout.
Socioložka Zuza Skrzyńska ve svém príspevku na Instagramu uvedla nekolik vet, které - at už jsou myšlené jakkoli - nikdy nejsou podporující:
- To nic není, já to mela horší!
- Drív to mely ženy težší a nestežovaly si.
- Já mám víc detí a taky to zvládám.
- Všechno je jen o vuli a organizaci.
- Já bych tak nemohla.
- Preháníš, není to tak hrozné.
- Vzchop se a neber to tak vážne.
Jak mužeme podobné vety nahradit?
Nekdy stačí jen trochu zmenit formulaci a místo slov, která druhému ublíží, ríct neco, co ho skutečne podporí. Jak na to?
- Vidím, že jsi unavená. Jak ti mužu pomoct?
- Tohle musí být težké. Chceš obejmout?
- Slyším, že te to rozčiluje. Chápu to, mela jsem to podobne a taky me to štvalo.
- Jsem tady pro tebe. Mužeme si o tom popovídat, jestli chceš.
- Tady máš čaj – posad se a když budeš chtít, mužeme si promluvit.
- Mužu vzít deti na procházku, abys mela chvíli pro sebe?
- Je v porádku plakat.
- Nedokážu si predstavit, jak težké to pro tebe musí být. Co mužu udelat, aby ti bylo líp?
Výroky, které místo podpory jen ubližují
Pod príspevkem se rozproudila diskuze. Sledující sdíleli další vety, které sami slyšeli a které místo útechy jen zhoršily jejich pocity. "Bude hur! Počkej, až mu/jí budou 2-4 roky, pujde do školy, bude v puberte"; "Jiní jsou na tom ješte hur"; "Já mela ve tvém veku tri deti a zvládla jsem to". Takové vety nepomáhají - naopak zvyšují stres a pocit selhání.
