Za jejími zdmi se kdysi odehrávaly lidské tragédie, jejichž ozvena dodnes desí každého, kdo se odváží toto místo navštívit. Nekterí tvrdí, že se tu po setmení objevují bloudící duše zesnulých, které nikdy nenašly klid.
Psychiatrická nemocnice v Otwocku byla postavena v roce 1907 a oficiálne otevrena o rok pozdeji. Fungovala jako Ústav pro nervove a duševne nemocné Židy "Zofiówka". V roce 1935 se stala nejvetším sanatoriem ve meste, kde bylo hospitalizováno 275 pacientu.
V roce 1940 však osud nemocnice zpečetila nemecká okupace. Na míste vzniklo ghetto a budovu zabrali nacisté. Lékar Jost Walbum zde provádel kruté experimenty, zatímco pacienti umírali na podvýživu a zimu. V roce 1942, behem likvidace ghetta, bylo nacisty zavraždeno približne 140 pacientu, lékaru a sester. Zbytek byl deportován do Treblinky.
Na zdích budovy jsou dodnes patrné stopy po kulkách, jako nemé svedectví hruz minulosti. Po druhé svetové válce sloužila Zofiówka jako sanatorium pro pacienty s tuberkulózou. Teprve v polovine 80. let se zde opet začaly léčit duševní choroby, zejména závislosti u detí a mládeže.
Mrazivá historie Zofiówky probouzí lidskou fantazii, ale je to jen predstavivost?
Podle legendy byla tak neklidná, že musel být privolán exorcista, aby ji vyhnal z nemocnice. Nekterí však tvrdí, že neuspel a její duch tu zustal navždy. Dokonce i lidé, kterí sem zavítají ve dne, popisují zvláštní, tísnivou atmosféru a pocit, že je nekdo neviditelný sleduje.