Ačkoliv moderní letadla zvládají obrovské vzdálenosti a náročné klimatické podmínky, nad tímto územím je na nebi neuvidíte. Reč je o Tibetské náhorní plošine, jejíž hranice vymezují impozantní horské masivy. Na severu to jsou pohorí Kunlun, Altyn-Tag a Qilian Shan, na jihu Himálaj, na západe Pamír a Karakoram a na východe Hengduan Shan.
Nejvýše položená náhorní plošina na svete. Prezdívá se jí "tretí pól Zeme"
Tibet se právem označuje jako "strecha sveta". Tibetská náhorní plošina zaujímá plochu približne 2,5 milionu km² a její prumerná nadmorská výška činí 4000 až 5000 metru. Je tak nejvýše položenou náhorní plošinou na Zemi. Má alpský ráz s mnoha pohorími (napr. Transhimálaj, Tangla, Nganglong Kangri) a jednotlivými vrcholy oddelenými hlubokými údolími a kotlinami. Na místních pastvinách mužete zahlédnout ovce, kone, antilopy, lišky nebo himálajské medvedy. Práve odtud pochází legendy o Yetim nebo mýtické zemi Shangri-La. Na mape pusobí tato oblast jako rozsáhlá bílá skvrna.
Proč se nad Tibetem nelétá? Duvody jsou bezpečnostní
Letadla se této oblasti zámerne vyhýbají a duvodem je predevším bezpečnost – snížení rizika letecké nehody. Za tímto rozhodnutím stojí dva klíčové faktory:
- Nemožnost nouzového pristání - Kvuli extrémní nadmorské výšce je v prípade dekomprese témer nemožné bezpečne nouzove pristát. Letadlo by muselo rychle klesnout do nižší výšky, ale kyslíkové masky poskytují kyslík pouze na nekolik minut - a to zde nemusí stačit.
- Nepredvídatelné počasí - Náhlé zmeny počasí a silné vetry jsou zde bežné. Nad horskými masivy se navíc často objevují tzv. turbulence čistého nebe, zpusobené rozdílnou rychlostí proudení vzduchu v ruzných výškách. To muže být pro pasažéry i posádku velmi nebezpečné.
Navíc je poptávka po letech do tohoto regionu pomerne nízká. V Tibetské autonomní oblasti sice fungují dve mezinárodní letište - v Lhase a Xiningu - ale obsluhují predevším vnitrostátní linky.
