Každá civilizace po sobe zanechává památky hodné obdivu i ty, na které se radeji moc nevzpomíná. Rímané se proslavili velkolepými stavbami, právním systémem a inženýrstvím, které nás udivuje dodnes. Jejich odkaz tvorí základ Evropy, jak ji známe - ale ani on není bez poskvrny. O hygienických návycích Rímanu se často nemluví, presto nám práve pozustatky lázní a záchodu odhalují prekvapive obyčejnou, a leckdy i méne lichotivou stránku každodenního života v impériu.
Zatímco dnes si toaletu spojujeme s intimitou, ve starovekém Ríme šlo o záležitost verejnou. Latríny pripomínaly spíš fórum - s kamennými sedátky v radách a bez jakýchkoli dverí. O soukromí nemohla být reč, zato o společnosti ano. Muži i ženy tu sedeli tesne vedle sebe - bok po boku, koleno na koleni. V takovém prostredí se nechodilo jen "na velkou", ale také žive diskutovalo, predávaly se novinky a rešily sousedské spory. Kdo mlčel, mohl budit podezrení - mluvit bylo zkrátka součástí toaletní etikety.
Jen pár kroku od latrín často stály termální lázne - stejne společenské a neméne populární. Koupání nebylo jen o čistote, ale o rituálu: sauna, masáž, peeling a relaxace v chladném bazénu. Zní to luxusne, ale realita byla méne romantická - voda se menila jen zrídka, ručníky byly často společné a nástroje na mytí se zdaleka vždy nedesinfikovaly.
Sdílení bylo v rímských toaletách skutečne dusledné. Místo toaletního papíru používali Rímané tersorium - houbu na tyčce, kterou máčeli ve vode s octem. Po použití se vrátila zpet do nádoby, kde čekala na dalšího návštevníka. Ve starovekém Ríme se zkrátka delilo o všechno - doslova.
Itálie nabízí spoustu míst, kde se antika vynoruje prímo ze zeme. Krome chrámu a divadel tu najdete i pozustatky latrín a lázní - často zachované v úžasném stavu. Tady jsou tri místa, která rozhodne stojí za návštevu:
Ostia Antica
Lázne císare Caracally v Ríme
Pompeje
Pro vetšinu turistu je Rím hlavne mestem fór, chrámu a Kolosea. Ale opravdový každodenní život impéria se skrývá jinde - v latrínách a lázních. Tam poznáme Rímany ne jako sochy, ale jako lidi z masa a kostí. Práve v té telesnosti se antika stává nejlidštejší - a možná i nejzajímavejší.