Kolem námesíčnosti (odborne somnambulismu) vznikla za léta celá rada mýtu. Nekterí verí, že probuzení lunatika muže vést ke "ztráte duše". Jiní spojují námesíčnost s úplňkem nebo ji považují za známku duševní choroby. Jak je to ale ve skutečnosti?
Jde o spánkovou poruchu, kdy človek behem spánku vstává, chodí, otevírá skríňky, lednici, a dokonce muže i hrát na hudební nástroje - zkrátka delá veci, které bežne provádí za bdelého stavu. Nejčasteji se námesíčnost vyskytuje u detí, ale vetšinou sama vymizí kolem 10. roku veku.
Epizody se typicky objevují v první tretine spánku. Bývají klidné, pomalé a nekoordinované. Po probuzení si človek nepamatuje, co delal. Vetšina epizod trvá 10 až 20 minut.
Oblíbený mýtus tvrdí, že probuzení námesíčného človeka je nebezpečné. Ve skutečnosti ale neexistuje žádný dukaz, že by to melo negativní následky. Naopak - pokud se lunatik pohybuje pomalu a zmatene, je zcela v porádku ho jemne odvést zpet do postele.
Duležité je zachovat klid a ohleduplnost. Prudké nebo zmatené probuzení muže být nepríjemné a pro dotyčného matoucí.
Ačkoliv vetšina epizod probíhá klidne, vzácne se muže stát, že dospelý človek zareaguje agresivne - zejména pokud je probuzen nečekane a hrube. Taková reakce je nevedomá a obranná - telo si náhlé vytržení ze spánku muže vyložit jako hrozbu. Tyto prípady jsou ale spíše výjimečné a krátkodobé.
U vetšiny lidí, zejména detí, není léčba nutná - problém často sám odezní. Pokud ale námesíčnost pretrvává i v dospelosti (což se týká asi 3 % dospelých), muže být vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Léčba muže zahrnovat:
Každý prípad je individuální, a proto je vždy nejlepší poradit se s lékarem, který doporučí vhodný prístup.