Slyši: "Dite má mit otce". Ale svobodné ženy po tricitce chteji být matkami

Nekteré ženy se rozhodnou mit dite, i když momentálne nežiji v partnerském vztahu. Jejich rozhodnuti casto vzbuzuje silné reakce a kontroverze.
Slyši: 'Dite má mit otce'. Ale svobodné ženy po tricitce chteji být matkami
unsplash.com

"Nerozumím, proč se na takové rozhodnutí dívá s takovou prísností" - ríká 34letá Justyna, která o této možnosti začala v posledních letech vážne uvažovat.

Slyši: 'Dite má mit otce'. Ale svobodné ženy po tricitce chteji být matkami
Slyši: 'Dite má mit otce'. Ale svobodné ženy po tricitce chteji být matkamiunsplash.com

I bez partnera muže žena toužit po díteti

Stává se, že ženy, které jsou samy, presto sní o materství. "Nikdy jsem to nepochopila. Jsem celý život sama a ani nevím, jestli nekdy nekoho potkám. Nejsem typ, co snadno navazuje vztahy. Ale svuj život mám ráda a nijak tím netrpím. O díteti bych premýšlela jedine tehdy, kdybych potkala toho pravého. Nedokážu si predstavit být matkou úplne sama a nechápu ženy, které do toho jdou vedome. To musí být strašne težké" - ríká 32letá Patrycja z Varšavy.

Po tricítce prišla zmena. Touha po díteti sílila

Ne všechny svobodné ženy to ale vidí stejne. Justyna, která už dva roky žije v Bruselu, po tricítce náhle pocítila silnou potrebu stát se matkou.

"Drív jsem si myslela, že ten slavný materský pud je jen mýtus. Ale po tricítce se moje telo začalo samo ozývat. Najednou jsem to cítila. Predtím jsem o díteti vubec nepremýšlela. Když mi máma ríkala: 'Jednou zmeníš názor' - neverila jsem jí" - priznává.

Její poslední vztah skončil pred tremi lety a od té doby chodí na terapii. "Samozrejme bych si prála potkat nekoho, s kým bych mohla být štastná. Pracuji na sobe už dlouho. Ale není to jednoduché. Nikdy jsem nebyla typ ženy, která preskakuje z jednoho vztahu do druhého. S partnerskými vztahy jsem to mela vždycky složitejší" - vysvetluje.

Drív by to považovala za zoufalost. Dnes ženy hledající dárce chápe

Ješte pred pár lety jí predstava, že by žena hledala dárce spermatu pres internet, pripadala jako vrchol zoufalství. Dnes už to vidí jinak. "Moje sestrenice se rozvedla jen pár mesícu po narození dítete. Manžel ji opustil v šestinedelí. Ted se o dceru moc nezajímá, ale ona to zvládá skvele sama. A nikoho nehledá. Často se smeje, že už žádné problémy s muži nechce. A že i když vztah nevyšel, dcera je pro ni to nejvetší štestí". 

Proč by tedy ženy, které se od začátku rozhodnou vychovávat díte samy, mely být automaticky odsuzovány? "Nerozumím tomu odsuzování a moralizování" - ríká Justyna. A dodává, že ani ona takovou variantu do budoucna nevylučuje.

"Zní to desive" vs. "Skutečný opak sobectví" - jak na to reaguje verejnost?

Debaty o ženách, které se vedome rozhodnou být matkami bez partnera, se objevují i na internetových fórech. A reakce bývají často velmi vyhranené:

  • "Jsem proti. Díte má mít otce";
  • "Lepší by bylo porídit si psa";
  • "Díte není hračka";
  • "Tohle je čistý egoismus";
  • "Zní to desive - jako by si nekdo porídil díte jen proto, aby ho nekdo miloval".

Zaznely ale i opačné názory:

  • "Svobodné matky byly vždycky a budou. A jejich deti nejsou nijak horší";
  • "Tohle je opak sobectví. Být rodičem znamená dávat. A delat to sama je ješte vetší výzva - a ješte vetší dukaz lásky a síly".

Jedna diskutující pridala vlastní zkušenost: "Znám ženu, která se pro to rozhodla. Je štastná a nikdy toho nelitovala. Ríká, že je lepší být spokojená svobodná máma, která má koho milovat, než zustávat v neštastných vztazích bez budoucnosti i bez detí". 

Hledání dárce, inseminace i IVF. Co je a není legální?

A co ženy, které díte opravdu chtejí? Není tajemstvím, že na internetových fórech hledají nekteré z nich "otce na jedno použití" - tedy muže, který by pomohl s početím bez nároku na vztah. Po aktu se kontakt často preruší. Nekdy ale muži chtejí díte poznat a zapojit se do jeho života. V Česku mají svobodné ženy prístup k asistované reprodukci - v Polsku to ale možné není.

Inseminace (zavedení spermatu do delohy) je tam povolena jen pro vdané ženy nebo páry. Metoda in vitro (IVF) je dostupná pouze pro manželské nebo registrované dvojice. Svobodné ženy na ni nemají zákonný nárok - i kdyby si samy sehnaly dárce.

Mnoho Polek proto hledá pomoc v zahraničí. Nejoblíbenejší destinací je Dánsko, kde mají svobodné ženy prístup k obema metodám. Dalšími oblíbenými zememi jsou Česko, Lotyšsko, Nemecko, Nizozemsko, Španelsko a Velká Británie.

Není to ale levná záležitost. Podle článku v magazínu Wysokie Obcasy utratila jedna žena za umelé oplodnení v zahraničí více než 60 tisíc zlotých. Kdyby mohla zákrok podstoupit v Polsku, vyšlo by ji to na 20 tisíc zlotých. Zákon jí to ale nedovoluje - protože nemá partnera.