Pri procházce lesními stezkami muže pozorný návštevník narazit na neobvyklé druhy rostlin nebo zvírat. Jedním z tajemných obyvatel malebných beskydských svahu je práve mlok skvrnitý. Prestože pripomíná ješterku, tedy plaza, ve skutečnosti patrí mezi obojživelníky - a často bývá považován za jejich nejpuvabnejšího zástupce. Pokud na nej narazíte, radeji se ho nedotýkejte. I když vypadá neškodne, umí se dobre bránit.
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra, nekdy prezdívaný "ohnivá ješterka") se v Česku vyskytuje hlavne v horách - zejména v Karpatech, Sudetech, v oblasti Beskyd a Bílých Karpat. Nejvíce mu vyhovují vlhké a podmáčené části listnatých a smíšených lesu. Ačkoli neumí plavat, zustává blízko potoku a pramenu, kde se muže v parném léte rychle zchladit - vysoké teploty totiž nesnáší.
I když je malý, v prírode témer nemá neprátele - až na človeka, respektive jeho auta. Jak je to možné? Odpoved je jednoduchá. Na bocích hlavy má mlok žlázy, které vylučují jedovatou látku. Díky ní se mu vetšina predátoru vyhýbá. Sám ale není žádný lovec - kvuli pomalým pohybum se nejčasteji živí plzáky.
Jak už bylo rečeno, i človek by se mel kontaktu s mlokem vyvarovat. Jeho kuže vylučuje jedovatý sliz, který muže podráždit kuži i oči. Druhým duvodem je, že jde o prísne chránený druh, jemuž hrozí vyhynutí. Presto o nem kolují staré povesti - podle nich žije mlok v ohni, a odtud také pochází jeho prezdívka.
Staré legendy praví, že mlok skvrnitý je mýtickým tvorem, který dokáže svojí pouhou prítomností uhasit oheň. Často bývá zobrazován jako symbol očištení a promeny. I dnes jej obklopuje jistá záhadnost - umocnená lesklou kuží a výrazným černým zbarvením s žlutooranžovými skvrnami, které pokrývají celé telo. Každý jedinec má pritom jedinečný vzor - žádní dva mloci nejsou zbarveni stejne.
"Jakoby se schovával, a pritom zárí! Zachycen pri hlídce. Taková je príroda - tichá, krásná a nepredvídatelná" - uvedli pracovníci Správy CHKO Beskydy, kterí meli nedávno na horách to štestí potkat tuto výjimečnou bytost.