"Mám 30 let, práci na polovicni uvazek a pul dne volno. A presto nemám na nic silu" [DOPIS]

V živote to nemusi být vždy snadné. Presvedcila se o tom naše ctenárka Edyta, která riká, že "má všechno, ale nemá silu". Kombinace práce na polovicni uvazek a materstvi s dalšimi povinnostmi zpusobuje, že každý den touži jen ležet - na pohovce, v posteli, dokonce i na podlaze. Svou situaci popsala v dopise redakci.
unava - ilustracni foto
fot. unsplash.com

Když se na to podíváte zvenčí, muj život vypadá jako idylka. Je mi 30 let, mám díte, manžela, vlastní byt. Dcera chodí do školky a já pracuji na poloviční úvazek. Finančne se nám darí dobre, protože manžel vydelává opravdu dobre. To, co prináším domu já, lze považovat za kapesné. Nevím, jestli je to pracovní situace nebo celková životní situace, ale poslední dobou si všímám, že nemám na nic sílu.

unava - ilustracni foto
unava - ilustracni fotofot. unsplash.com

Je jí 30 let a chybí jí síly. "Od chvíle, kdy otevru oči, myslím jen na to, kdy se vrátím do postele"

Každé ráno začíná tím, že pripravím dceru do školky, pak jedu do práce. Když se vracím, nekdy nakoupím, jindy jedu rovnou domu, abych pripravila obed nebo neco uklidila. Pak jedu pro dceru a odpoledne a večer jsou venovány jí. Behem tech nekolika hodin se snažím lehnout si, kdykoli to jde. Když si hraje s kostkami, ležím na zemi; když si kreslí u stolu, ležím na pohovce. V podstate od chvíle, kdy ráno otevru oči, myslím jen na to, kdy se vrátím do postele. Ale zatnu zuby a bojuji dál.

Prečtete si také: "Žiji proto, abych pracovala. Nemám nikoho, s kým bych mohla zmenit svuj osud".

Jsem mu vdečná za to, že nám poskytuje dustojný život, ale všechno je stejne na mých bedrech

Manžel se z práce vrací pozdeji a chvíli si s ní hraje. Nekdy pomuže pri koupání nebo jí čte pred spaním. Jsem mu vdečná, že nám zajištuje dustojný život, ale mám pocit, že všechno, co se týká domácnosti, je stejne na mých bedrech. Asi už neumím odpočívat, protože každou volnou chvíli trávím domácími povinnostmi, a i když ležím, myslím na to, co všechno ješte musím udelat.

Je mi 30 let a nemám na nic sílu. Vím, že by to tak nemelo být. Prece jen mám pred sebou ješte dlouhý život. Když si predstavím, že se to bude jen zhoršovat, je mi špatne. Má nekdo podobnou zkušenost? Jak tuto situaci zvládáte? Možná by mi čtenári mohli poradit, co u nich fungovalo...

Edyta

Co si myslíte o situaci, se kterou se Edyta potýká? Máte podobné zkušenosti, nebo je to pro vás zcela nepochopitelné? Povzbuzujeme vás, abyste zanechali svuj názor nebo rady v komentárích.

Je treba mít na pameti, že chronická únava muže být také známkou ruzných zdravotních potíží, jak fyzických, tak psychických. Pokud nás neco znepokojuje, stojí za to navštívit lékare. Specialista pomuže identifikovat problém, doporučí prípadná vyšetrení a poradí, co mužeme udelat, abychom zmírnili nebo odstranili potíže.