Život v osamení není snadný a často prináší určité potíže, ale má i své svetlé stránky - pokud se jedná o vlastní vedomé rozhodnutí, a nikoli o osudové predurčení. Každý, kdo žije sám, ví, co mu chybí ke štestí, a umí si rychle najít zpusob, jak se cítit lépe. Smutné ale je, že mnozí z techto lidí často upadají do monotónnosti a uprednostňují práci pred společenskými setkáními nebo cestováním. To potvrzuje i príbeh naší čtenárky, která otevrene priznává, že "žije pro práci".
"Je mi smutno, když vidím, že moji prátelé zakládají rodiny, mají deti, cestují a realizují se profesne"
Je mi 33 let a jsem single z vlastní volby. Když jsem dospívala, netajila jsem se tím, že hledám spríznenou duši. Nedovedla jsem si predstavit, že bych se mela vracet do prázdného bytu, a snila jsem o tom, že budu s nekým sdílet každodenní život. Nikdy jsem nemela príliš velká očekávání, a když jsem časem zjistila, jak težké je najít partnera, začala jsem si vážit i drobných gest a prijímala vše, co mi osud prinesl. Bohužel, i pres nekolik vztahu se mi nepodarilo vytvorit úspešné partnerství. Je mi smutno, když vidím, že moji prátelé zakládají rodiny, mají deti, cestují a realizují se profesne, zatímco mne zbylo vlastne jen to poslední. Stydím se to priznat, ale žiju pro práci. Když se vrátím z práce, jdu spát, protože ráno musím zase do práce. Muj život je vegetace, ale vím, že jsem si tenhle osud zpusobila sama. Život ve velkém meste je skličující, zvlášt v zime.
"Chtela bych proste cítit, že žiju. Je to vážne tak moc?"
Chtela bych najít druhou polovičku a zmenit svuj životní styl, ale nechci chodit na párty, protože na to nemám sílu ani energii. Ostatne ani nemám s kým a mám pocit, že je to jediná možnost, jak nekoho potkat. Nechci si stežovat, o to tu nejde. Chtela bych proste cítit, že žiju. Je to vážne tak moc? To, co me potkalo, je horší než chudoba. Chci mít nekoho, pro koho budu konečne duležitá.
Joanna
Prečtete si také: "Žiji proto, abych pracovala. Nemám nikoho, s kým bych mohla zmenit svuj osud".
