Pronájem bytu, který splňuje základní lidské potreby, zajištuje dustojný život a zároveň umožňuje alespoň neco málo ušetrit a užít si drobné radosti? Bohužel, v dnešní realite o tom muže mnoho lidí jen snít. "Pred týdnem jsem prohlížela inzeráty a narazila na nabídku: 15 m² za 2700 zlotých mesíčne plus energie. Pronajímatelé vedí, že garsonky jsou nejžádanejší, a využívají toho na maximum" - dodává 30letá Pola, která se také pred časem odstehovala z Varšavy a žije s matkou na predmestí.
Inzeráty nabízející k pronájmu treba jen 20metrové prostory (dle zákona je byt od 25 m²) za 3000 zlotých mesíčne včetne poplatku se staly smutným standardem. Proto si mnoho mileniálu a lidí z generace Z samostatné bydlení proste nemuže dovolit.
"I když bych na to mela, radeji šetrím"
I když si nekterí mohou takový výdaj dovolit, radeji volí šetrení, aby si udrželi určitou životní úroveň. Kombinace vysokých nájmu a bežných výdaju činí samostatné bydlení nemožným.
Lidé, které okolnosti donutily zustat u rodiču, zdurazňují, že obvinení z pohodlnosti, neschopnosti nebo lenosti nejsou pravdivá. Touží po samostatnosti, ale v aktuální situaci na trhu s bydlením a s narustající finanční krizí je to často témer nemožné. Nekterí splácejí pujčky nebo mají jiné finanční závazky.
Behem pandemie se mnoho lidí vrátilo k rodičum kvuli snížení platu a propouštení. Pola tehdy prišla o práci kvuli hromadnému propouštení ve firme, kde pracovala.
"Výhodou je sdílení povinností"
O bydlení s matkou Pola ríká: "Máme skvelý, skoro kamarádský vztah. Nekonfliktní, nelezeme si do cesty. Máme velký dum, takže mám vlastní prostor, což je velké plus. Výhodou je i rozdelení povinností – nekdo nakoupí, jiný vyvenčí psa. V tomto ohledu je to v pohode".
Díky tomu, že neplatí nájem, si muže dovolit šetrit, ale jak dodává, to je prakticky jediný benefit. I když má nyní novou práci, nájem malého bytu by znamenal citelné zhoršení kvality života. "Kdybych mela vlastní byt nebo byly ceny normální, ani na vterinu bych neváhala se odstehovat".
Musela si stanovit priority: bud nájem, nebo terapie, kterou nutne potrebuje. "Bud platím za sezení u terapeuta, nebo premýšlím, jestli si mužu dnes dovolit koupit chleba a mléko. Realisticky jsem si rekla, že si musím vybrat".
"Chybí soukromí"
Další problém jsou dojíždení do práce do Varšavy: "Dnes mi zase zrušili vlak zpet. Musela jsem jet do sousedního mesta a odtud domu. Nekdy si beru Uber, jindy me vyzvedne máma. Muj společenský život šel dost stranou, protože vetšina prátel zustala ve Varšave".
Prestože mají velký dum, pocit nedostatku soukromí zustává. O hypotéce zatím neuvažuje kvuli nejisté ekonomické situaci: "Napríklad plyn byl do konce roku osvobozen od DPH, od 1. ledna je to 23 %. Takových prekvapení muže být víc. Mám strach vzít si takový závazek".
"Platy neodpovídají nájmum, hypotéka je zátež na desítky let"
Damian (31) z Varšavy žije s rodiči ze stejných duvodu: "Vydelávám dobre, ale platy absolutne neodpovídají nájmum, o koupi bytu ani nemluve. Hypotéka je psychická i finanční zátež na desítky let".
"Chci šetrit, abych si mohl plnit sny a žít, ne jen prežívat. Kdybych platil drahý nájem, nemel bych na nic jiného". Dodává, že bydlení s rodiči mu umožňuje alespoň trochu plánovat budoucnost. Samostatnost je pro nej cíl, ale v současných podmínkách je to cíl odložený.
